o naději...

19. března 2014 v 8:54 | Kolesow
Četl jsem nedávno jedno skromné zamyšlení o hodnotách.
A protože autorem je můj oblíbený spisovatel, myslitel, filozof, pilot kolečkových bruslí a kamarád, a protože si myslím, že podnětem k jeho poznámkám byla naše nedávná, téměř lihuprostá disputace, volně bych na něho navázal. (pokud je možno něco na někoho volně navazovat).
K vyjmenovaným hodnotám není podle mého co dodávat, pro mne je problematické pouze ono pochopení vlastní nedůležitosti. Přírodní síly i člověka lze chápat jako součást pevně daného soukolí, kdy jedno je odvislé od druhého, doplňuje se navzájem a tvoří pro nás těžko uchopitelný systém, který se člověk ve své pýše snaží po tisíciletí marně pochopit. (tady bych tu nedůležitost viděl já). Tedy až do okamžiku, kdy připustí (a může to klidně odporovat jeho letitému přesvědčení, které se mu dostalo díky normalizační ideologii) existenci - slovy Járy Cimrmana - Nejvyššího konstruktéra, kterého nám dobře známí dramatici nazývali též Velkým Bublinářem. Naděje, že jednou staneme před jeho tváří je pro mne naplňující stejně jako víra, že nepřicházíme odnikud, tedy tzv. narození, a neodcházíme nikam (smrt). A vedle vědeckého objasnění otázek typu Co?, Jak?, Kde? se díky Němu doberu také odpovědi na základní otázku - tedy Proč?
Ovšemže i ateisté mají své odpovědi na tuto otázku, ale pokud mají pravdu, rozhodně nebudou mít příležitost to věřícím takříkajíc omlátit o hlavu. Na rozdíl od druhé strany...Mrkající
 


Komentáře

1 Malý Bublinář Malý Bublinář | E-mail | Web | 29. března 2014 v 17:50 | Reagovat

Pokud bych připustil, že snaha pochopit, jak funguje ono zmiňované soukolí, je marná, popřel bych tím vědecký a technický vývoj nejméně několika posledních století. Zajisté nebudeme ještě dlouho znát odpovědi na mnoho důležitých otázek a je i možné, že -- jak se obává Hawking -- finální fyzikální teorie bude nekonečně (nebo možná jen velice neprakticky) dlouhá. Neznamená to ale, že se v pokoře musíme hrbit před něčím, co nás přesahuje. Neznamená to, že musíme nekriticky uctívat autority, které nás tímto nepoznatelným neznámem strašívají a s výhodou pak tohoto strachu využívají k ovládání oveček.

Jak se zdá, i zdánlivě nepřekonatelné mezery v chápání činnosti soukolí se pomalu ale jistě daří vyplňovat:
https://twitter.com/bver/status/429388511884480512
-- a tak se nám to transcendentno zase musí o něco víc uskrovnit a hledat nejrůznější kličky, jak odůvodnit svou existenci: inteligentní design, nepřekrývající se magisteria, atd. Však už to známe.

A smysl toho všeho? Když přijmeme omezení lidského života jako fakt (ano, to je ta správná pokora), můžeme se plně soustředit na čas, jenž máme k dispozici, a nerozptylovat se abstraktní láskou k něčemu, co z principu nemůžeme nijak ovlivnit. Zcela pragmaticky: Lidé kolem nás si naši pozornost zaslouží, zkusme si jich vážit víc než... tamtoho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama